Posilovnu navštěvuje hodně lidí. Jsou posilovny smíšené, tedy takové, které navštěvují muži i ženy. Dále jsou to posilovny pánské a posilovny dámské. Ovšem i v těch společných si celkem rychle všimnete, že ženský a pánský princip tam působí jaksi paralelně. Muži i ženy jsou uzavřeni do vlastních světů a jen tak periferně se navzájem vzdáleně vnímají.
Napadlo Vás položit si někdy otázku, zda lidé vůbec chodí rádi do posilovny? Zaměřme se pro zajímavost jen na mužskou část populace. Proč? Protože žena řekne o svých motivech vše na rovinu. Přizná, že chodí do posilovny, i když ji to nebaví, ale příliš jí záleží na štíhlé postavě a ta bohužel většinou není zadarmo. Muž pravdu nepřizná. A jaká je to vlastně pravda?
Muži posilovnu navštěvují vlastně neradi. Samozřejmě nemáme na mysli ty narcisty, kteří pózují před zrcadlem a jsou sami do sebe velmi zahledění. Tito muži touží po tom mít svaly, které budou budit respekt.
Ne každý chce být jako Herkules
Ovšem ne všichni muži, kteří dřou tvrdě v posilovně, touží po tom míst svaly vypracované a tvrdé jako kámen. Vědci přišli totiž na to, že muži dřou v posilovně nikoli proto, že by chtěli být silní jako Herkules, ale proto, že mají strach z toho, jak jejich tělesnou schránku hodnotí ostatní. Jak tomu rozumět. Úplně jednoduše. Prostě se bojí, zda náhodou nejsou okolím vnímání jako tlustí nebo z nadváhou. Do posilovny prostě spálit kalorie. Jejich motivace je tedy nápadně podobná té ženské. Jen s tím rozdílem, že muži si to prostě nechtějí přiznat. A to často ani sami před sebou.
Na jednu stranu je to pozitivní v tom smyslu, že se muži donutí, i když pohybové aktivity jim nejsou blízké. Pokud někdo redukuje skutečnou nadváhu, je to v pořádku. Přesto je zde vykřičník. Muži i ženy zažívají úzkost z toho, že nejsou dokonalí. Média nastavují nereálné normy a nepřiměřené požadavky na sebe sama. A to v pořádku není.
