Omlouvám se všem, kteří v posledních týdnech navštívili moje staré stránky a nic nového tam neobjevili. Chtěl jsem totiž zahájit nový rok v novém kabátě a nahrávání nových informací na starý web mi připadalo už zbytečné.Nakonec jsem se ale rozhodl nic neuspěchat, protože novoroční předsevzetí obvykle dlouho nevydrží. Starý web se nedožil ani druhých narozenin, proto doufám, že tento se s vašim přičiněním dožije alespoň předškolního věku.
Hlavním důvodem všech změn bylo jednoznačně celkové zjednodušení a zpřehlednění grafiky, s důrazem na prezentované fotografie. Z mého pohledu se tento záměr povedl.

V časopise PHOTOlife mne zaujal článek, který se zamýšlel nad "opravdovostí" některých fotografií zvířat. Mimo jiné v něm byl zmíněn fotograf Fritz Polking, který tento problém řeší návrhem férového označování fotografií podle kategorií.

Fotografovat krajinu jsem začínal před třemi roky s filtry Cokin. To je bezpochyby dobrá volba, neboť tato firma má široký sortiment a relativně příjemné ceny (pokud nemyslíte na to, že za svoje peníze dostáváte jen malý obdelníček plastu). Časem mi však Cokin přestal stačit a ohlížel jsem se po něčem lepším. Značku Lee Filters s jejími špičkovými profesionálními výrobky jsem znal již dlouho, ale vždy mne od nákupu opakovaně odradila cena (o něco větší kus plastu než u Cokinu, ale zato cena s velkým C) .

Profil čtenáře Radomír Režný

Vítěz loňského ročníku soutěže Ekologie v objektivu je na cestě hledání světla – a na cestě stát se profesionálním fotografem

Jak jste se dostal k fotografii?

Cesta k fotografii u mne vedla přes časté návštěvy kina. Některé scény ve mně vyvolávaly velmi zvláštní pocit něčeho, co bych chtěl vidět, zažít a umět zachytit také tak. Až mnohem později mi došlo, že to, co dělá scény zvláštními, je světlo.S fotografováním jsem začal vlastně dvakrát. V dávných dobách jsme si od kamaráda půjčil stařičký Zenit a se spolužákem jsme se rovnou vydali fotit novoročenky do polorozbořeného domu. O nastavení správných hodnot jsme netušili zhola nic, ale pocit „umělců“ jsme si užili dostatečně. Velká legrace pak pokračovala i v provizorní fotokomoře, kde jsme samozřejmě pracovali metodou pokus-omyl. Dodnes si ale pamatuji ten úžas, kdy se pod hladinou vývojky, k našemu velkému překvapení, opravdu objevily poměrně slušné obrázky. Časem ale můj zájem o fotografování ustoupil do pozadí, protože absence vlastního fotoaparátu byla silně omezující. K vážnému fotografování jsem se vrátil až před pěti lety (nepočítám období rodinného dokumentaristy), kdy jsem si koupil Canon EOS 10D. Mimochodem ten velmi zvláštní pocit při sledování filmového obrazu se objevuje dodnes.

Stále stejný úkaz, který vám ale nikdy nezevšední. Mění se místem i časem. S uměním nemá nic společného a umělce odpuzuje. Nádherný je u moře, násobený odrazy ve vlnách .
V Anglii mi paní domácí doporučila místo, kde jsou v této oblasti západy slunce zvláště barevné. I když bylo celý den zoufalé počasí a cesta se zdála úplně zbytečná, tady se vždy večer počasí uklidnilo a začala úchvatná hra barev. 

Morecambe Bay - místo, kde světlo pomalu hasne.