Profil čtenáře Radomír Režný

Vítěz loňského ročníku soutěže Ekologie v objektivu je na cestě hledání světla – a na cestě stát se profesionálním fotografem

Jak jste se dostal k fotografii?

Cesta k fotografii u mne vedla přes časté návštěvy kina. Některé scény ve mně vyvolávaly velmi zvláštní pocit něčeho, co bych chtěl vidět, zažít a umět zachytit také tak. Až mnohem později mi došlo, že to, co dělá scény zvláštními, je světlo.S fotografováním jsem začal vlastně dvakrát. V dávných dobách jsme si od kamaráda půjčil stařičký Zenit a se spolužákem jsme se rovnou vydali fotit novoročenky do polorozbořeného domu. O nastavení správných hodnot jsme netušili zhola nic, ale pocit „umělců“ jsme si užili dostatečně. Velká legrace pak pokračovala i v provizorní fotokomoře, kde jsme samozřejmě pracovali metodou pokus-omyl. Dodnes si ale pamatuji ten úžas, kdy se pod hladinou vývojky, k našemu velkému překvapení, opravdu objevily poměrně slušné obrázky. Časem ale můj zájem o fotografování ustoupil do pozadí, protože absence vlastního fotoaparátu byla silně omezující. K vážnému fotografování jsem se vrátil až před pěti lety (nepočítám období rodinného dokumentaristy), kdy jsem si koupil Canon EOS 10D. Mimochodem ten velmi zvláštní pocit při sledování filmového obrazu se objevuje dodnes.

Jaké fotografické téma je vám nejbližší?

I když se snažím fotografovat různá témata a vnitřně se bráním monotematičnosti, nejlepší pocit mám obvykle z krajiny a dokumentu. V dokumentu se snažím o zachycení okamžiku, v krajině na ten okamžik čekám.

Nakolik své snímky upravujete v počítači? Je to pro vás důležitá součást tvůrčího procesu?

Na postprodukci mám nejraději úvodní kouzlo, kdy se fotografie objeví na monitoru. Čekání, zda „to tam je“ nebo „není“, vzdáleně připomíná časy v temné komoře. Jinak mne fotografická postprodukce moc nebaví. Proto jsem si vypracoval systém několika bodů, kterými musí každá fotografie projít, abych tuto méně příjemnou část fotografování zvládl co nejrychleji a nejefektivněji. Pokud je u fotografie nutná složitá úprava a tematicky nemá pro mne nenahraditelný význam (rodina, přátelé apod.), bez velkého váhání ji trvale odstraňuji z archívu. Raději si příště pohlídám, abych v terénu odvedl lepší práci a přinesl domů materiál, který je rovnou použitelný bez komplikovaných úprav.Na drobné korekce a archivaci používám pouze Adobe Photoshop Lightroom, ale začal jsem důkladně studovat i klasický Adobe Photoshop CS3.
V zimních měsících mne nedostatek světla přinutil zabývat se možnostmi softwaru High Dynamic Range Imaging (program pro skládání různě exponovaných fotografií za účelem zvýšení dynamického rozsahu) a chystám se také na Silver Efex Pro (Plug-in pro Adobe Photoshop pro černobílou konverzi).

Kdo či co vás jako fotografa inspiruje? Máte nějaké oblíbené fotografy?

Hodně mne stále inspiruje filmová tvorba. Některé filmy jsem schopen zhlédnout i několikrát, jen abych si dostatečně užil výbornou kameru a světlo. Z fotografů mám nejraději ty anglické (Jeremy Walker, Joe Cornish, David Noton, Charlie Waite, Adam Burton, Guy Edwardes aj.)

Fotografoval jste v řadě zemí, kde se vám fotilo nejlépe?

Cestování za fotografií se mi zdá nejlepší ve Spojeném království. Častý přechod studených front ve spojení s nízkou oblačností pomáhají krajinu dotvářet stále se měnícími světelnými efekty. Mám rád jih (Jurassic Coast) a sever (Lake District a Yorkshire Dales National Park). Stále více mne to ale táhne k moři. Možná proto, že je doma nemáme, možná proto, že v krajině mám rád samotu. A anglické pobřeží, tak jak je znám, bývá po většinu dne opuštěné a při fotografování mne nic neruší. Jižní pobřeží je velmi dramatické a nečekaně různobarevné. Sever má zase pro fotografy velkou výhodu v tom, že Anglie je v této části poměrně úzká. Takže můžete zvládnout během jednoho dne východní i západní světlo a přitom překonáváte relativně příjemné vzdálenosti.

V soutěži Ekologie v objektivu jste získal prestižní ocenění Grand Prix. Na vašich webových stránkách prezentujete řadu ekologicky laděných snímků. Věnujete se ekologické fotografii systematicky?

Tohle téma mne hodně zajímá. Bezpochyby to také souvisí s mým postupně převažujícím zájmem o krajinářskou tvorbu. Systematicky jsem se na soutěž nepřipravoval.  Jsem pouze „na cestě“, jen se dívám, kam svět míří a snažím se být připraven, až se moje pocity spojí.
V této souvislosti jsem si vzpomenul na citát filozofky Anny Hogenové:  „Je potřeba mít radost ze stromů a z čisté oblohy. Opravdu mít radost z těchto obyčejných věcí.“

Překvapilo vás vítězství v soutěži?

Nemohl jsem být nepřekvapen , protože soutěž jsem náhodně objevil v jednom časopise pouhých několik dnů před uzávěrkou.

Hodláte se zapojit i do dalšího ročníku? Už máte nějaký nápad?

Už několik měsíců nosím v hlavě téma na sérii několika fotografií. Pokud budu spokojený s výsledkem, tak to znovu zkusím.

Fotografie také prodáváte. Je o ně zájem? Co byste poradil čtenářům, kteří by si chtěli prodejem fotografií přivydělat?

Šuplíková tvorba je po čase docela stresující. Je třeba někde „viset“. Nejlepší možností se mi jeví prodej prostřednictvím fotobank. Používám pět zahraničních a jednu českou. Vybral jsem si takové, abych „pokryl pokud možno celý svět“. Prodeje v konkurenci stovek fotografů a miliónů fotografií mne mile překvapily. Příjemným bonusem by možná bylo, kdybych svoji fotografii někdy objevil v některém světoznámém periodiku.
Tuzemská fotobanka má podle mého názoru jeden velký nedostatek v tom, že si fotky nevybírá. Můžete tam nahrát doslova, co chcete. V zahraničních fotobankách je situace přesně opačná. Nahrané fotky podléhají přísnému schvalovacímu procesu, a tak si dobře předem zvážíte, zda má fotka naději na schválení, protože jinak je nahrávání a vymýšlení klíčových slov ztráta času. Klidně vám ale vyřadí i výbornou fotografii s komentářem, že podobných témat mají dostatečné množství nebo že nemá prodejní potenciál.
Všem případným zájemcům to vřele doporučuji. Je potřeba to ale stále zkoušet a hlavně fotit a nahrávat nové fotografie. Prodeje přijdou. Když nic jiného, tak je to dobrá škola, jak se poučit z vlastních chyb. Svoje nejlepší fotografie do fotobank ale nedávám. Šetřím si je pro přímý prodej a případným zájemcům garantuji, že bude vyrobeno maximálně 20 číslovaných a signovaných zvětšenin.

Čím je pro vás fotografie?

Možností zanechat po sobě svoji cestu hledání světla.

Motto. které si můžeme přečíst na vašich webových stránkách, je poměrně komplikované:

„Když se člověk začne věnovat fotografii, má dojem, že dobrá fotografie je prostě jen   dobrá fotografie. Teprve až získá spoustu zkušeností, nabude poznání, že fotografie není zdaleka jen fotografie. A teprve pak, až se naučí o fotografii vše, dojde mu, že fotografie je prostě jen fotografie." Proč vás oslovil právě tento zenový citát?

Chci, aby moje cesta měla nějaký smysl. Taky doufám, že smysl pochopím, než dojdu na její konec.

Digitální foto magazín č.70/2009 (publikováno se souhlasem redakce)